Počítačové hry lze v zábavním průmyslu považovat za dobře vydělávající artikl, a to i přes fakt, že se do současné doby ve značné míře stahují nelegálně. Navštívíme-li obchod specializující se na prodej počítačových her, najdeme zde tisíce titulů (od akční střílečky po simulátor letu). Však jen v době, kdy vznikaly tyto řádky, jeden z největších eshopů v České republice s IT technikou ve svém herním oddělení disponoval 1.752 ks herních titulů, a to jen pro platformu PC (pro stolní počítače) – tedy nejsou zde započítány hry, které byly vydány pouze pro herní konzole (Xbox, Playstation apod.) Rodičům, kteří mají snahu své dítě chránit i ve světě počítačových her, může tento úkol připadat nesplnitelný.
Jak tedy vybrat správnou hru pro své dítě?
Byť by se mohlo zdát, že na tuto otázku existuje jednoduchá odpověď, není tomu tak, neboť nad správnou odpovědí si hlavu lámou i odborníci. Jak se má tedy rozhodnout rodič?
Okolo hraní počítačových her se vede mnoho diskusí, ale prakticky žádná nenese známky konečného řešení. Na tyto diskuse navazuje i bezpočet studií, avšak pokud jedna studie nějaký fakt potvrdí, další jej opět vyvrací. Pojďme tedy sami s jistým nadhledem rozebrat body, které odbornou veřejnost nejvíce rozdělují.
Akční počítačové hry v dítěti vzbuzují agresivitu
Nejvíce diskutovaným aspektem v rámci problematiky počítačových her je množství herních titulů obsahujících násilí, někdy velice brutální násilí. Fakt, že toto násilí množství počítačových her obsahuje, je nevyvratitelný, avšak leckteré diskuse týkající se dopadů hraní těchto her na děti už tak pevné základy nemají. A dostupné studie se převážně opírají pouze o nicotný vzorek respondentů, který může být zavádějící.
Jak je to tedy v praxi? Praxe nám bohužel v tomto ohledu také není schopna poskytnout ucelený náhled, neboť nám do současné doby nezestárla generace hráčů, kterou by počítačové hry doprovázely od útlého dětství. Není tedy z praktického hlediska zřejmé, zda je vliv počítačových her z dlouhodobého hlediska skutečně tak negativní, jak některé studie uvádějí. Tyto studie jsou často prostředkem pro posílení předsudků starších generací. Tyto předsudky jsou také často důvodem k přehlížení studií, které uvádějí například skutečnost, že násilné počítačové hry stupeň agresivity u dítěte nezvyšuje, ale naopak tuto agresivitu pomáhá „vybít“. A schopnost dětí rozlišit virtuální realitu a reality skutečné již prokázána byla. Pokud se však vrátíme k praxi, může nám k dotvoření názoru dopomoci pohled na jinou virtuální drogu – televizi. Pakliže přeskočím skutečnost, že i animovaní Tom a Jerry vykazují v jistém úhlu pohledu značnou míru násilí, volně dostupné televizní stanice na nás i před 22 hodinou chrlí nemalé množství násilných seriálů a filmů, kde je násilí a brutalita mnohem realističtější než v počítačové hře. Navíc zde dítě v pozici diváka pouze surově konzumuje předložený materiál bez jakékoliv možnosti interakce.
Na hraní počítačové hry lze z části pohlížet jako na určitý proces učení.
Dítě hrající, byť násilnou, počítačovou hru, je oproti televizi nuceno silně přemýšlet, aby dosáhlo svého cíle – postoupit do dalšího levelu (další úrovně), rozvíjí svůj postřeh a zdokonaluje koordinaci pohybu rukou. Navíc v případě online her s dalšími spoluhráči se učí týmovému hraní. Lze tedy na hraní počítačové hry (byť s prvky násilí) z části pohlížet jako na určitý proces učení. Stejně jako je tomu v případě hraní pexesa, Člověče, nezlob se nebo šachové partie. Psychologové obecně uvádějí, že hraní jakékoliv hry, tedy včetně počítačové, je pro dítě přínosem – zábavou a radostí.
Navíc dávno již není pravdou, že „pařan“ musí být nutně osamělý, zavřený v pokoji, kde hraje s imaginárními protivníky. Onlinové hry (hry hrané v reálném čase přes internet) – trend současnosti – lze dnes do jisté míry vnímat i jako sociální sítě, resp. spíše sociokomunitní služby, neboť kromě herní linie samotné má dítě možnost komunikovat s reálnými osobami v reálném čase, se kterými sdílí potřebné informace k dosáhnutí cílů v rámci týmové spolupráce, a má často i další kanály ke komunikaci i mimo herní tým.
Zastřelil spolužáka. Myslel, že je to hra
Pokud dojde na tiskové zprávy, které uvádějí, že chlapec zabil jinou osobu, jelikož se domníval, že má více životů, nebo že celou situaci vnímal jako hru, je na místě se nejdříve ptát po duševní chorobě dotyčného, než se populisticky chytat ihned slov „počítačová hra“. Stejně tak je nutné přistupovat k mediálně vyhroceným zprávám o šílených střelcích z prostorů škol, neboť i zde zárodkem celého incidentu je spíše narušené rodinné zázemí, vyloučení z kolektivu přecházející v šikanu než hraní násilných počítačových her. Nicméně, nelze pochybovat o tom, že nadpis tohoto odstavce jako nadpis článku v denním tisku může s prodeji pozitivně zahýbat, nehledě na skutečnost, zda se opírá o reálné základy celé události.
Závislost
Problematika závislosti na počítačových hrách je víceméně dostatečně rozebraná v kapitole o netolismu. Nicméně, konkrétně u počítačových her, je intenzita závislosti značně proměnná. S každou novou hrou přichází silné nadšení a tedy touha ji věnovat větší časovou dotaci, avšak po určité době toto nadšení odeznívá, a tím se snižuje i ochota dítěte hře čas věnovat.
Jiným případem mohou být onlinové hry (někdy uváděné jako MMORPG, MMORTS, MMOFPS dle žánru), při kterých dítě může dobu, kdy nemůže hrát, vnímat jako „že o něco přichází“ – že děj probíhá bez něj a může cítit silnou touhu hru neustále hrát.
Oba případy lze mít ale ze strany rodičů pod kontrolou. Vždy bude záležet jen na domluvě mezi rodiči a dítětem, jak dlouho, ve který den může dítě počítač k hraní her využívat, a tuto domluvu se snažte dodržovat.
Riziku závislosti je ale vždy lepší předcházet, než jej následně řešit. Dítě by tedy nemělo být ze strany rodičů podporováno v nadměrném hraní, a to ani nepřímým způsobem – např. nevyvíjením pro dítě dostatku jiných aktivit mimo oblast moderních informačních a komunikačních technologií. V případě zjištění příznaků závislosti, neváhejte kontaktovat odborníky, např. pedagogicko-psychologickou poradnu.
Věk
V době, kdy je život bez informačních a komunikačních technologií prakticky nemyslitelný, je žádoucí děti v této oblasti co nejlépe připravit. Ve kterém věku je však vhodné s přípravou na digitální budoucnost začít? Prakticky od útlého věku. Dnes je již zcela běžné, že dvouleté dítě je schopno na mobilním telefonu vyhledat videosoubor s pohádkou a tento si pustit. Není tedy žádný důvod tuto dovednost dále nerozvíjet. Vzhledem k mentálním schopnostem dítěte musí být tato činnost vždy pod kontrolou rodičů. Mnoho herních distributorů produkuje počítačové hry od věku 2 let. Vhodnost zpřístupnění takové hry dítěti je na úsudku rodiče, který se může řídit doporučeními v popisu k dané hře, nebo může využít sytému PEGI, který je v publikaci také uveden.
TIP! – www.jakouhru.cz
Zvolení správného žánru hry
Zvolení správného žánru hry by mělo korespondovat s věkem dítěte a jeho schopnostmi vnímání a hodnocení reálného života. Správnou volbou žánru lze využít zájmu dítěte o počítačové hry jako podpůrný prostředek výchovy, neboť hra může mít rozvojový a vzdělávací potenciál. Může rozvíjet postřeh, logiku nebo týmovou spolupráci a postupným zvyšováním náročnosti daných úkolů ve hře se může samo postupně učit z vlastních chyb.
Zejména u her akčního žánru je třeba dobře zvážit, zda vizualizace ve hře nemohou u dítěte narušit vnímání reálného světa stejně tak, jako u akčních seriálů či filmů. Dále je třeba si dát pozor na počítačové hry, které se mohou žánrově prolínat a mohou obsahovat jak násilí, tak např. erotiku. Může se stát, že i v dobře zvolené počítačové hře se mohou nacházet vizualizace, které nemusí odpovídat zvolenému žánru.
Čas trávený s počítačovými hrami
Čas strávený s počítačem nebo mobilním zařízením není vždy třeba chápat jako „ztracený“. Děti umí být za pomoci moderních technologií velice kreativní a počítačové hry mohou kreativitu dítěte rozvíjet. Spíše než striktně dodržovat domluvený čas, který dítě s moderními technologiemi stráví, je na místě kontrola, jak tento čas tráví. A čím je dítě starší, mělo by dostávat více volného prostoru na rozhodování o svém času stráveném ve virtuálním světě. Dítě by se s touto „volností“ mělo naučit pracovat a postupně se učit tento čas dělit mezi hraní počítačových her, komunikaci s přáteli ale i vypracování úkolů do školy.
Některé prameny odborné literatury doporučují tyto doby:
do 6 let – max. 20 – 30 minut
do 10 let – cca 1 hodinu
od 10 let – 1 až 2 hodiny denně
Komunikace
Základním kamenem dobrých vztahů je vždy kvalitní komunikace. Zajímejte se o zájmy svého dítěte. Zjistěte, jaké počítačové hry jej baví a co je obsahem daných her. Jedině takto zvolenou aktivní rolí rodiče budete moci včas rozpoznat případný problém, a tím mu předejít. Právě u akčního žánru her by měl být rodič schopen o vizualizacích hry s prvky násilí otevřeně s dítětem hovořit – umět vysvětlit, že v reálném životě svět vypadá jinak.
Nejjednodušší cestou, jak poznat, zda dítě dobře rozlišuje vnímání mezi virtuálním a reálným světem, je si s ním hry, které jej baví, zahrát. Následně rozebírat situace, do kterých jste se v rámci hry dostali, a v případě, že něčemu v dané hře nerozumíte, nechte dítě vám to vysvětlit.
Takto zvolenou aktivní rolí navíc své dítě potěšíte – trávíte spolu volný čas a dítě bude mít dobrý pocit z role „učitele“, pakliže dostane možnost vám vysvětlit podrobnosti, kterým ve hře nerozumíte.
Sami se podílejte na tom, aby dítě mělo i jiné zájmy
Dítě vidí ve svém rodiči vzor a s touto informací je třeba pracovat. Aby dítě samo netrávilo veškerý volný čas u počítačových her, nemělo by to vidět ani u svých rodičů.
Aktivně se zajímejte o hry, které dítě hraje, a pochvalte dobrý výkon, které dítě muselo podat, aby dosáhlo potřebného cíle hry. Sami motivujte k vyšším výkonům nebo si rovnou se svým dítětem sami zahrajte. Dítě pocítí sounáležitost, čímž posílíte vzájemný vztah.
Sami buďte kreativní! Hraje vaše dítě často akční střílečky? Co pro něj vymyslet náhradní plán? Vyrazit na střílečku v reálném životě, např. v podobě paintballu? Odměnou bude opět posílení vzájemného vztahu, a navíc diskusemi o nastalých situacích v rámci paintballových přestřelek získáte možnost poukázat na rozdíly mezi počítačovým a reálným světem.
Pozitiva:
- procvičení cizího jazyka (mnoho her je v anglickém jazyce)
- posílení fantazie a kreativity
- posílení schopnosti interakce (sociální a intelektuální rozvoj)
- pomáhají (zejména začátečníkům) umění ovládat moderní technologie
- posilují smysl pro dodržování pravidel hry
- rozvíjejí logické myšlení a schopnost se rozhodovat
Negativa
- možný vznik netolismu – závislosti
- vlivem špatného posedu problémy se zády
- zdravotní potíže: karpální tunel, obezita, kardiovaskulární potíže
- přetěžování očí
Závěrem
Nechme tedy odborníky dále si lámat hlavu nad mírou prospěšnosti nebo škodlivosti počítačových her a udělejme si názor sami. Virtuální svět v mnohém kopíruje ten reálný a i zde platí, že každá mince má dvě strany, a dokonce i negativní záležitost jako je netolismus (závislost) může mít pozitivní dopad – však vzpomeňte kolik dětských „závisláků“ donutil herní fenomén Pokémon GO nachodit mnoho kilometrů, ač do té doby měli problém uběhnout 100 metrů na hodině tělocviku.
Mezi misky vah s klady i zápory, které počítačové hry s sebou přinášejí, vtiskněte individualitu svého dítěte a pod vaší ochrannou rukou mu dejte bez obav možnost poznat kouzlo počítačových her.
