Pro děti a mladistvé je přirozené, že se seznamují online. Ve třídě nemusí mít kamarády nebo vrstevníky svojí krevní skupiny, mohou bydlet na samotě, nebo trpí úzkostí, a online se jim prostě seznamuje lépe. Není to něco, co by bylo špatně, prostě to v současné době tak je. Tyto virtuální kontakty se pak často stávají reálnými, byť frekvence osobního kontaktu může být velmi nízká. Pokud tato kamarádství nebudeme hodnotit, ale budeme v nich dítě podporovat, navážeme vztah založený na důvěře, a dítě nám bude svěřovat, s kým se seznámilo, kam jede na schůzku i případně to, co ho v rámci takového kamarádství trápí, což je to, co potřebujeme, abychom mohli zakročit, pokud by dítě bylo v nebezpečí. Zároveň, pokud o těchto věcech s dítětem mluvíme a nehodnotíme je, máme možnost fungovat jako osvěta a učit ho prevenci, jak se při navazování online kontaktů nedostat do problémů. 

Když se mluví o navazování kontaktů online, většina dospělých si představí sociální sítě. Navazování kontaktů ale nabízí i mobilní telefony, které děti dostanou často již v první třídě. Náhodou jim pak může přijít sms, tvářící se jako zpráva od jiného dítěte se zněním: „ahoj, jak se máš?“ Na ni pak dítě může přirozeně zareagovat, a dostat se do kontaktu s kybergroomerem, kdy může být vyzýváno k tomu, aby nově vzniklé přátelství udrželo v tajnosti. 

Pokud tedy dítě dostane mobilní telefon, je potřeba se s ním rovnou domluvit, že pokud mu bude psát nebo volat cizí číslo, vždy ho nejdřív ukáže nám. Společně ho vygooglíme, a pak se domluvíme, co s ním. Můžeme zprávu jen smazat, jako rodič můžeme zavolat zpátky, nebo ho rovnou zablokujeme. Je vhodné dítě učit tyto různé strategie a vysvětlit mu, kdy jde o omyl (jednorázová událost, kdy stačí smazat nebo nezvedat) a kdy jde o něco jiného (opakované volání, divné zprávy). A jak na jednotlivé varianty reagovat. Stejným způsobem pak můžeme pokračovat ve chvíli, kdy se dítě ocitne v online světě. 

Je vhodné ověřit si reálnost online „kamaráda“ či firmy. Praktickému způsobu jsme se již věnovali v jiných článcích. 

Je důležité myslet na to, že většina lidí, se kterými si dítě online píše, jsou normální lidé. Mohou mít své problémy, být manipulativní, nepříjemní, ale v rámci normy. Jen pár kontaktů bude opravdu rizikových. Přistupujme tedy k přátelství, která děti navazují online jako k přátelství, která navazují v reálném světě. Buďme obezřetní, ale přistupujme ke svým dětem s důvěrou a podporou, aby věděly, že kdyby se jim něco nezdálo, jsme tu pro ně. 

NA CO MYSLET

• Nehodnoťte, prostě online přátelství berte jako fakt
• Přirozeně se zajímejte o přátele dětí, jak v reálném, tak ve virtuálním světě
• Můžete děti podporovat v osobní schůzce pod vaším dozorem
• U starších dětí je potřeba vědět základní informace typu – s kým se setkají, kde, mít telefon a ideálně adresu na onoho kamaráda, který byste využili v případě nouze (můžete s nimi kupovat lístek na cestu, aby viděli, že je podporujete)
• Je v pořádku vyjadřovat o dítě obavy, ty by ale neměly převážit podporu v samostatnosti dítěte
• Důvěřujme své intuici, pokud se nám něco nezdá, tak to s dítětem proberme a nechme ho, ať naše obavy na základě důkazů rozptýlí